• CD3 absolutní počet (vyjádřeno v *10^9/l):
• 7d – 2m: 2,8 – 6,5
• 2m – 5m: 2,4 – 5,6
• 5m – 9m: 2,7 – 6,1
• 9m – 15m: 1,8 – 5,9
• 15m – 2r: 2,2 – 5,5
• 2r – 5r: 1,4 – 3,6
• 5r – 10r: 1,1 – 2,8
• 10r – 16r: 1 - 2
• 16r – 99r: 0,7 – 1,9
• CD3 relativní počet (vyjádřeno v %):
• 0d – 6r: 60 – 80
• 6r – 99r: 65 – 80

Diferenciační antigeny (CD znaky) jsou charakteristické pro určité subpopulace buněk. K jejich detekci se používají monoklonální protilátky připravené proti těmto antigenům. Lidské lymfocyty se dělí dle exprese povrchových antigenů na T lymfocyty, B lymfocyty a NK buňky (Natural Killers). Indikací k vyšetření subpopulací lymfocytů je podezření na primární či sekundární imunodeficienci, zvýšená náchylnost k virovým, mykotickým, parazitárním a bakteriálním onemocněním, AIDS, zhoubná krevní onemocnění.

CD3+ celkové T lymfocyty se zvyšují u virových a autoimunitních onemocnění, u leukemických onemocnění T buněk, snižují se při expozici toxickým látkám.

CD4+ pomocné T lymfocyty (Th) se zvyšují při autoimunitních onemocněních. Ke snížení dochází u některých virových onemocnění (EBV, CMV), u určitých typů leukémií.

CD8+ cytotoxické (supresorové) T lymfocyty (Tc) se zvyšují např. u některých virových onemocnění (EBV, CMV, HIV), snížené u autoimunitních onemocnění, SLE, u některých typů leukémií.

B lymfocyty se zvyšují u autoimunitních a leukemických onemocnění a snižují se u virových onemocnění.

NK buňky (Natural Killers – přirození zabíječi) jsou granulární lymfocyty, které však na svém povrchu nenesou antigenně specifický receptor jako T či B lymfocyty. Jejich charakteristickým povrchovým znakem je CD56. Jsou tedy CD3-CD56+. NK buňky jsou součástí antigenně nespecifických mechanizmů. Rozeznávají buňky s abnormálně málo MHC na svém povrchu – buňky nádorové a buňky napadené viry a působí na ně cytotoxicky.